ČÍTEJ

23. května 2011 v 16:57 |  *Laská*
Příběh jednoho chlapce...kterej už není mezí nama..
Jmenuji se Radovan a jsem z Košic.Mam 21 roko. Začalo to pro mnohými lety, byl jsem uplne normalni puberťák, s tipickimi problémy a radosti. Měl jsem 15 a život jsem bral jako výzvu. Nebyl jsem žádný anděl ale ani chuligán. Sem tam jsem z recese potáhl cokoladu v obchodě, sem tam jsme s kámošema neco vystrojili ... Nic strasne, ale cítili jsme v sobě sílu, která musela nějak ven. To že jsem byl punker není dulezite, mohl jsem byt stejně metalista nebo baletak. Jednou se mi stalo že při tom vysttrajani jsem se poreazal o CREPY lahvích, které jsem rozbil aby byla sranda". Nebyla to ani velmi hluboka rána. Bolelo to ale nemohl jsem se ukázat že jsem holka, tak jsem se dělal ze je to ok. Měl jsem však divny pocit. Taki nedokZEm to popsat, po první bolesti to pak začalo byt Prijemne. Když jsem přišel domů, uložil jsem to a za pár dny zapomněl. Shodou okolnosti jsem se asi o dva týdny na to pořezal doma, když jsem kraje chléb.Tentokrat zajel nůž dost hluboko a museli mi to sit.Řeknete si - a co, ved to se stane komukoliv. Suhlsim Já jsem si vsak zase připomněl ten zvlastni prijemny pocit, který následoval po bolesti. Pocit jakéhosi nOpojení Klidu ablazenosti Lehkosti.Kdyby to byl intenzivnější pocit, řekl bi jsem že se vznSam nebo lítám. Jakoby všechny problemi byly najednou pryč. Pouze já A moj dech A tlukot srdce A nebesky klid. Navíc pohled n vlastni krev byl fascinující.Dnes už vím, že to byla pozvánka do pekla, kterou nebylo možné nevybrat. Dnes už vím, že to byl začátek čehosi krásného, ​​což však trvá pouze okamžik a pak krutě skončí. Dnes už vím, že obětovat dlouhé roky zivota koli tim několik momentů byla hloupost. Dnes uz vím Ze toto vse jsem pochopil příliš pozdě. Můj lékař mi to vysvětlil, co způsobuje taky pocit. Je to určitý hormon, který tělo vylučuje jako obranu proti bolesti a jeho účinky jsou velmi blízké morfiu. A že je stejně návyků jako ktorakoolvek ina droga.Jenže je nebezpečnější ...Mnohem více, neboť je přímo v nasem těle, netřeba ho kupovat, shánět. Staci provést malý řez, nebo dva a tělo už dokonce zbytek. A tak následovalo to co následovat muselo ... Začal jsem si způsobovat bolest vědomě, abych mohl pak úplně omámený ležet na podlaze nebo v koupelně a vznášet se kdesi, kam normální smrtelník nepáchne za cely svůj ubohý obyčejný život. Ubohé?Oooch boze aki omyl!Samozřejmě jsem si vzdy dal pozor aby mě nikdo při tom nepřistihl, aby nezůstaly žádné stopy, abych nic neušpinil od krve a tak. dařilo se mi to docela uspesne skrývat asi rok. Dlouhé rukávy, pulovry ... Nikdo nic netušil. Akurat mamka si všimla že ztrácím chuť do jídla, ve věku kdy bi jsem ji měl mít právě naopak větší. K tomu se přidaly zvláštní stavy smutku, depresi, celý svět začal byt šedı, neměl stavu, cítil jsem se nepochopení, sam. Oslava 16tki se vydařila.Opil jsem se jako dlouho ne.Naštěstí jsem byl natolik mimo, že jsem neměl sil se zase pořezat. nstaSTie protože bych to nedokázal skrýt. Měsíc po narozky vsak vsechno prasklo. Byl jsem sam doma a naši sli zase na zahradu a mě už jaksi automaticky nevolali, nebavilo mě to tam. Měl jsem celi den jen pro sebe. Avąak auto se jim porouchalo a tak dosli o hodinu zpět. Našli mě. Byl jsem jako skoro vzdy ve svém pokoji, seděl na zemi s dořezán rukama a nesen. Ani jsem nevnímal, kdy vešli do pokoje, přebral jsem se akotak az na otcovo facky a mámin histericky plac. Uz ani nevím co jsem blabotal, byl jsem mimo. Odvezla mě sanitka a byl jsem týden na pozorování na psychiatrii. Ty stupdne otazky lékařů mi lezly děsně na nervi, jednou jsem dokonce jednoho strasne spixoval co se kuva stará do mého života a Taak.naši mě chodili dívat skoro kazdy den, najme máma, i to mi lezlo na nervi. Necítil jsem se jako magor. Byl jsem jen typicky puberťák s troku většími prechodnimi problémy, navíc nadprůměrně inteligentní, takze jsem se cítil opravneny uražen, že dělají taky cirkus všichni kolem. Pak když mě pustili to bylo doma jine. Cítil jsem ze ma nasi sledují, mnohokrát jsem si všiml že moje věci nejsou na svém místě, asi hledali žiletky. Chvíli to bylo ok, snazil jsem se je ujistil že jsem v pořádku, ale ten pocit ze ma sledují a že nemam soukromí a důvěry to jen zhoršoval. Vztahy se začaly kazit, vovsetkom jsem viděl útok na mé soukromí. Nemohl jsem si nic schovat s pocitem, že mi to někdo potají nenajde, neprohlédne, neprehrabe. Trosku se to uklidnili když jsem si našel přítelkyni. Scházeli jsme se v partě kde jsem zase začal chodit. Bylo to skvěle, já jsem miloval ji, ona mě. Aspoň jsem si to myslel. Spřátelila se s mámou, bylo to fajn.Jednoho dne jsem měl taki zvlastni pocit ze se na mě diva jinak, i jsem se Spital ale zahovorila to a pak jsem na to zapomněl. Po case se začali na mě dívala iv partii divně, dokonce jsem měl pocit že m tam nechtějí. Přestaly mě volat ven, mnohokrát jsem se jen dozvěděl že byly tam nebo tam. Az jsem potkal kamaráda venku a rovnou se Spital co je ve věci. Jeho odpoved mě šokovala: my nepotřebujeme v partě choromyslné debilka. Na otazku co tim myslel se jen ušklíbl a výsměšně řekl, abych se zeptal své holky.Ona nejprve zapírala, že o ničem neví, pak se rozplakala a řekla, že moje máma se s ní mluvila, řekla jí co jsem dělal a že ji poprosila abi jí řekla kebi jsem to dělal znovu. A že se jednou prořekla před kámoškou a asi se to dozvěděli i ostatni v partě ale ze ji to strasne mrzi a lituje to ale ze ma pořád miluje i tak a nevadi jí to a vůbec ... Bolsa neskutocne nsraty. Poprvé vzivote jsem udeřil čaje, strasne jsem jí nadával a pak ji vyhodil, pak jsem vynadal mamince a utekl. Našli mě polis v parku na třetí den ... Opilý, špinavého, dořezán.Záchytka, pak psychiatrie.Odmítl jsem návštěvy skoro vsech, pouze segra jsem jaksi nevěděl ignorovat. Ona jediná jako kdyby byla u mně.Nikdy mi nic nevyčítala, nikdy jsem neměl pocit že mě pozoruje jako ostatní.Dokonce jsem jednou potají slyšel, jak oponuje mámě že ji ať "do toho" netahají, že ona pro ně dělat policistu nebude. Mámu jsem viděl zoparkrat v hale v nemocnici když chtěla jít za mnou, uplakané. Holka také chtěla přijít. Strávil jsem tam měsíc ci kolik, strasne nachuja tam bylo. Zase ty primitivní otazky dokola. Měl jsem chuť vraždit.Po návratu to bylo už úplně o ničem. Fotr se se mnou nebavil, mamka se na mě dívala jako na těžkého narkomana, pouze segra byla na tom relativně dobře. Jí jsem mohl říct všechno. Vše bylo nanic, doma to bylo nakokot, kamosi mě ignrovali Pocity opojení po říznutí, když jsem měl depky z toho celeho zkurvenýho světa okolo mne, se střídaly s výčitkami rodičů, domlouvání, pobyty na psychiatrii a tak pořád dokola. Mamka od žalu zhubla, onemocněla, jenže mě to tehdy nezajímalo.Dokonce jsem už ani neskrýval že si ubližuje. našel jsem si novych kámošů kterým to nevadilo, dokonce mě chápali protože někteří dělali to jistě. A tak jsem prožíval ze dna na den nepochopen a odsuzováni na jedné straně, uznávaný a chápán na straně druhé.Doma jsem byl čím dál méně.17, 18, 19. Roki šli a já jsem žil v iluzi že je vše ok, že jsem jiný než většina a výjimečný, že všechno mam pod kontrolou akurat jsem poslední rok trosku churaví, nachlazení, pokašlávají jsem, zhubl Kopirtujte pouze s dawe31.blog.cz
pokračovaní zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klik*

Klik*

Komentáře

1 Majulí Majulí | Web | 23. května 2011 v 17:38 | Reagovat

Hezký desing!

2 Kukiiinka Kukiiinka | Web | 23. května 2011 v 17:44 | Reagovat

wááo :D Neupsal ses? :D

3 Couturiere. Couturiere. | Web | 23. května 2011 v 17:55 | Reagovat

dííík. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama